NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po skupině APPENDIX se mi dostává do spárů další kotouč nabušený rockovou alternativou až po okraj. A to rockovou alternativou ryze alternativní. Než jsem vložil CD „Superskrat“ do mechaniky, neměl jsem ani zdánlivé povědomí, co si představit pod termíny typu „psycho-art rock“, které tuto roztodivnou kapelu provázejí. Album se chlubí, že obsahuje 11 coververzí zpracovaných s nadhledem skupině vlastním z prostředí jak slovenského tak světového. O nekonvečním přístupu této kapely hovoří i fakt, že celý základ alba je sestřihán z dvou hodin volné improvizace, kde byly prostřihané a vybrané části doplněné o další nástroje a zpěvy. Sama skupina, ačkoliv vznikla na počátku roku 2003, má za sebou již 4 hudební počiny a najdeme v ní již zkušené persóny, které pocházejí ze skupin THE MESSENGERS či EXPERIMENTAL PSYCHOPATIC ORCHESTRA (název mluví za vše).
Žánrový kolotoč, který touto plackou SKRATFŠTRKU roztáčejí, hýří opravdu pestrými barvami a bohatým kabaretem motivů, které září jako Las Vegas částečně zšedlé federálním rockem. V celém veletoči stylů najdete nejvíce zastoupený precizní bigbítek, blues, hard-art rock, to vše baleno do značně ujetého psychedelického papíru, na němž probleskuje instrumentální a aranžérská hravost, zvukové vtípky, „nanoalbská“ robotí intermezza a mnoho dalších podivuhodností. Ačkoliv základy stojí pevně na klasických, precizně zvládnutých postupech, téměř každou skladbu obepíná nějaká ta (třeba jen malá, ale často i větší) úchylárnička. Možná by stálo za úvahu vydat k albu „Superskrat“ nějakou mapu pro snadnější orientaci. Hned první písnička počíná volnými kytarovými vlnkami, které velmi nekonvenčně čechrá roztančený houslový smyčec, přidává se unylý zpěv, oděný do silných vrstev hlukových nečistot, do toho všeho jakoby mimochodem preluduje sólová kytara a klávesy, později se přidává žvatlaní malého dítěte. V dalších skladbách najdete i pseudorapové vložky, parodii na Barryho Whitea, jazzové rytmické standardy, které žene dopředu kráčející bas a doprovází odlehčené kytarové sólo, po nichž nastupuje scénický zvukový teátr nazvaný „Cingi-Ľingi-To-Sa-Točky“ naprosto dokonale doprovázený opileckou hlasovou kreací. Za zmínění stojí i poslední skladba „Stehlík“, ve které nástroje a zpěv jakoby doprovázely něžné sólo v pozadí tkané ptačím zobáčkem.
Celkově vzato zajímavý projekt, který ovšem jistě osloví jen úzkou skupinu posluchačů. Osobně mi příliš nevoní ryze bigbítový pach, který prokluzuje zpod některých experimentálních částí, dokážu si představit mnohem zajímavější základy, na kterých by se dal podobný projekt budovat, stejně jako fakt, že mnoho motivů je pouze vypůjčeno.
Slovenská nekonvenční progresivně alternativní rocková ujetina, plná instrumentálního umětelství, hudebního nadhledu a originálního přístupu.
7 / 10
Martin Huba
- kytara, basa, vokál, koláže, hudba, texty
Matúš Holečka
- akustická kytara
Miro LaKosil
- housle
Ivan Šranko
- basa
Igi Havetta
- bicí
Miňo Šranko
- saxofon
1. Superskrat (Rigo Sviňa a Skratfštrku)
2. Nebudeš Zlý (Erich Doboš Banáš feat. Bondrapuckt)
3. Barry White Story (Barbarry Grizzli White)
4. Pyramída (Sgt. Pepper Lovely Astran Club band)
5. Brkouš (Vlašský Prúser)
6. Priečny Peter (František Mungo Plech Jazz Vehicle)
7. Cingi-Lingi-To-Sa-Točky (Pijan Ťarchavič Orkestar)
8. Příběh Vod Mississippi (Peddy Gay Band)
9. Gročchs (BESnot)
10. Ničema Lásky (Koudy-M feat. Kláďa Řízek and Neutron)
11. Stehlík (Labutia pieseň španielskeho vtáčika-ľudová)
Superskrat (2005)
3v1-Akcia od 31.októbra do zgrcania (2004)
SvrabFKrku (2004)
5 dní v Žarnovici (2003)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.